Vážíme si přírody a cítíme se být její součástí. Z toho důvodu se s manželem snažíme vyhýbat produkci především plastových odpadů, které vznikají při běžných denních úkonech. Jedním z největších oříšků pro nás byla zubní pasta. Drtivá většina je v plastových tubách a ty opravdu kvalitní se k nám často dováží z opačné strany zeměkoule. Proto jsme naše pasty vytvořili z co možná nejlokálnějších surovin a zvolili skleněný obal. Původ ingrediencí je pro nás velmi důležitý, proto jsme si vytvořili MiniMUFí kodex, o kterém se více můžete dozvědět zde…
„Nepotřebujeme pár lidí, co žijí dokonale udržitelně. Potřebujeme, aby se milióny lidí snažily žít o trochu šetrněji, než včera.“
Výrok, který nás při hledání rovnováhy ve světě plném konzumu uklidňuje od jisté ekodeprese. V tom samém hledání rovnováhy jsme se mezi domácí výrobou přírodního mýdla a ekologického čisticího prostředku bez zbytečných aditiv dostali k tomu, že není tak složité sehnat zaručený recept na domácí zubní pastu. Po hlubším průzkumu jsme však zjistili, že takovou pastou si člověk může snadno zničit sklovinu. O tom, že polovina suroviny na její výrobu sem putuje ze všech koutů planety, často ani netuší.
MiniMUFí pohádka
Za sedmero horami a sedmero řekami potkala stavařka nápojáře. Útlé malé děvče s předlouhými vlasy, jež by mnozí lesanou, či čarodějnicí zovali. O tom, že obří budovy stavěti pomáhá a k obživě jen počítač a kalkulačka jí postačí, netuše. On – švarný jinoch, sic lysohlavý, ale jinak v plné síle. V hlavě jen přírodní nápoje má, a když na svou firmu mysliti nemusí, nejraději jak opičák po všemožných šutrech a skalách se šplhání oddává.
Tento pár seť na hudebním festivalu potkal a přesto, že deštivo bylo, jiskra převeliká přeskočila a oheň zažehnouti počala.
Několikero ročních dob se vystřídalo, Natálie šplhati po skalách se naučila, o nápojů vyrábění mnohé se dozvěděla a z Moravy do východních Čech se stěhovala. Pepík si se svou ženou i mnoho moudrosti dovezl, neb mu nové okno otevřela a z něho se na celičký svět dá z jiné strany pohledět. Jak ku matičce zemi šetrněji se chovati, jak co nejméně odpadů tvořiti a veganům podporu namísto nechápavých pohledů poskytovati.
Brzy svatba byla a na louce veselka se konala. Natálie a Pepík se rádi měli a žili šťastně, až do doby, kdy si mladá paní posteskla, že z té dekády ve stavebnictví jak starý kahan vyhořelá jest. Nejlepší manžísek jako vrba naslouchal a tiše dumal. Následně své trpasličí manželce několikero úkolů zadal. Jeden z nich zněl takto: „Ženo má překrásná! Dones mi něco, z čehož srdce tvé plesá, co i já ocením, co lepší je, než sami doma máme a v království našem Českém opatřiti se nedá. Až onu věc najdeš, pamatuj, že na nebesích se zablýskne, přijde bouře, jež ti hrušku na hlavu shodí a vzduch bude cítit po jahodách. Pak kytici levandule a máty spal, a pokud i potom v očích jiskřiti ti bude, vezmi tu věc a dones ji do našeho domu.“
Cesta to byla trnitá a strastiplná. Udatná Natálie množstvím webů se probila, hory doly prošla, tisíce věcí zkusila a ochutnala. Až v jedné své oblíbené zdravé výživě na to narazila. S dechem zatajeným skleničku z police sebrala a tiše si šeptala… „Radost mi to dělá, božínku! Dle složení je určitě lepší, než co jsem sama doma namíchala… V Čechách to nikdo nevyrábí! Zubní pasta ve skle, Jedanánku!“ Zpovzdálí se ozvalo táhlé zahřmění…
Z nápadu toho oba se radovali moc a pracovati na něm se jali. Dlouho, předlouho správné suroviny a obaly vybírali a krásné etikety společnými silami kreslili. V hlavách další ekologické a lokální kosmetické přípravky si vymýšleli.
A jak to celé dopadlo? To nikdo neví, ale můžete je sledovati a nákupem radost učiniti…
Zazvonil zvonec a pohádky ještě není konec.